Už při prvních pár vteřinách snímků si říkáte, že je to změna – Lucas se Spielbergem tentokrát plně propustili uzdu své fantazii, což dokazuje hned choreograficky skvěle zvládnuté hudební číslo. Obvykle mi podobné scény dost vadí, ovšem zde jsem je plně prominul, neboť zpracování bylo skvělé. Hned na začátku je Indy okraden a podveden, následuje fascinující honička v ulicích Šanghaje, kterou považuji za takovou rozcvičku na další akční scény. Shodou okolností se Indy dostane společně s barovou zpěvačkou Willie (Kate Capshaw) a všetečným streetboyem Kraťasem (Ke Huy Quan) do Indie, kde jim vesničané prozradí, že jim někdo ukradl posvátné kameny a děti. Indy se tedy společně s doprovodem vydává hledat vše ztracené.
Film oplývá originalitou a odvahou, kterou u nových filmů najdete jen těžko – různých hadů, brouků a krokodýlů si užijete dosyta, výjimkou není ani královská večeře, ve které nechybí například chlazené opičí mozečky, brouci, hadí překvapení, polévka s očima (tedy ne s oky :)) a další specialitky, ze kterých se bude slabším povahám zvedat žaludek. Pokud si myslíte, že je to všechno, zklamu vás – připravit se budete muset také na vytrhávání srdce – scénu, která vzbudila při premiéře poměrně záporný ohlas... ale mě nevadila.
Nebyl by to Indy, aby s sebou neměl nějakou tu krásnou ženu a s Wille byl vztah zpracován asi nejlépe ze všech dílů, ovšem na „noční aktivity“ bohužel ani tentokrát nedojde. Poměrně velký problém je, že nácky vystřídali Thugové – tajemná sekta toužící po ovládnutí světa jejich náboženstvím, kteří jsou sice dobří náhradníci, ale „už to není ono“.
V některých případech je tento díl Indyho skutečně temný, protože Thugové jsou mnohem větší zlo než takřka nevinní náckové, ale v leckterých případech, v nichž hraje prim hlavně infantilní Kraťas, se posunuje mnohem více do komediálních vln. V praxi je tady té temnoty přece jenom o trochu více, stejně jako atmosféry, která od dobyvatelů skutečně uzrála a efekty při honičce v dolech jsou fascinující, neboť v době natáčení k dispozici žádné počítačové efekty nebyly.
Nezapomenutelnost je opět hlavním kladem – některé scény jsou zkrátka tak dobré, že si je budete do smrti pamatovat, navíc ke konci nechybí ani emocionální nádech a závěr s dětmi vracejícími se do vesnice ke svým rodinám je skutečně dojákem. Samozřejmě nemohou chybět narážky na minulý díl – hajlující opičku zde sice nenajdete, ale například akrobata s šavlí a hudební motiv z prvního dílu určitě potěší, zaskočí však fakt, že není jeden, ale záhy se objeví celá skupinka.
Hodnocení je opravdu těžké a značně individuální. Někdo poněkud drsné scény snese, někdo ne, takže je Chrám zkázy velice diskutabilní. Pokud mám mluvit za sebe, tak přibyla atmosféra, už tak skvělá hudba ještě více ožila a celkově se mi film moc líbil a každého fanouška dobrodružných filmů s trošku lepším žaludkem nadchne, ovšem je přece jenom o kapku horší.
